PROJECT LIFE: Narozeninový týden

Tak dneska zase papírování... Nene, nešlo o žádné složenky nýbrž o moje album - Project Life. A vlastně nešlo ani tak o lepení, to by byla ještě legrace, ale o to hotové stránky vyfotit a upravit. To je vždycky přemlouvání a radši dobrovolně vyluxuju a vyžehlím, než abych si připravila fotokoutek a povytahovala všechny kartičky, vyfotila je, zasunula zpátky, stáhla fotky do počítače, přemluvila Lightroom, aby spolupracoval, upravila fotky a ještě napsala článek. Minulý měsíc jsem ale slepila spoustu stránek a byla jsem na to tak hrdá, že šla lenost stranou...

PEČU | Dýňové muffiny

Pamatujete si ještě na moji osobní kuchařskou challenge? Jsou to už 3 roky (!), kdy jsem se zařekla, že každý měsíc obohatím svůj jídelníček, a především kuchařský repertoár, novým receptem. Vzhledem k tomu, že na začátku nebyl vůbec bohatý, nebylo to nic složitého :-) A ačkoliv se mi nedařilo vám své pokroky průběžně dokumentovat, tentokrát jsem si nezapomněla vzít k ruce foťák. Protože teď každý máte určitě doma dýni a dýňová polévka už vám leze i ušima. Takže třeba oceníte recept, který vám pomůže vaší tykev zlikvidovat...

PEČU | Jahodová bublanina

Celý příběh jahodové bublaniny odstartoval, když jsme už tři dny za sebou jedli jahody od našich. Měli jsme jahody samotné, se zakysanou smetanou, s jogurtem, s řeckým jogurtem, s mlékem, s pudingem, se šlehačkou, jen s cukrem, jahody jako smoothie, palačinky s jahodami... A jahody jakoby z naší lednice vlastně vůbec neubývaly. A taky začaly trochu vadnout. V tu chvíli jsme musela zakročit a rozhodla jsem se spáchat bublaninu. Buchtu, kterou znám obvykle jen v třešňové variantě, ale jahodová musí určitě taky existovat.

10 nejlepších knížek pro rok 2016

Když mi bylo asi tak o 15 let a 15 kilo míň, četla jsem jako o život. Pro mladší ročníky - televize i počítač už existovaly. Mě ale bavilo si svoje hrdiny představovat podle vlastní fantazie a prožívat s nimi jejich příběhy (ať už dobrodružné nebo milostné) ještě dlouho potom, co už jsem měla podle rodičů dávno spát... Byla jsem schopna přečíst každý víkend jednu knížku a v knihově jsem horko těžko vybírala tituly, které jsem ještě neznala. Kdy se to ztratilo, nevím. Možná někde mezi skripty na vysoké, americkými sitcomy nebo koupí auta, díky kterému zmizely i poslední chvilky na čtení ukradené v MHD. Ale vloni, vloni mi už čtení tak chybělo, že jsem si nemusela ani dávat nějaké zvláštní předsevzetí a prostě a jednoduše jsem zase začala číst...

Tak se asi nevdám, no a co...

...anebo rozhodně ne, jestli kvůli tomu budu muset absolvovat další svatební veletrh. Sobotní sonda do života nadržených nevěst mě na dlouhou dobu psychicky poznamenala a nevymaže to ani fakt, že testování většiny svatebních koláčků bylo zdarma. Ono totiž, a teď si to drahé bývalé i budoucí nevěsty neberte osobně, mít jednu nebo dvě v okolí je jedna věc, ale mít tři vdavekchtivé ženské na metru čtverečním je něco, na co by se mělo od Magistrátu dostávat speciální povolení…

Revize novoročních předsevzetí z roku 2014

Na přelomu roku 2014 a 2015 jsem měla za sebou naprosto bláznivý rok, kdy bylo rozhodně dost času na to, přemýšlet, jak bych chtěla na tomhle světě fungovat dál. Poznala jsem lépe sama sebe, zjistila jsem, kdo a co mě baví, a rozhodla jsem se tyhle lidi a činnosti vyhledávat. Identifikovala jsem také lidi a věci, kteří a které mi ubírají energii, a rozhodla jsem se je do svého života nepouštět tak často nebo je úplně eliminovat. V zájmu zachování vlastního zdraví. Na konci roku 2014 jsem si sepsala seznam předsevzetí aneb 25 věcí, které mě měly udělat šťastnější. A i když se obvykle bilancuje na konci roku, chci se podívat, jak se mi je dařilo plnit....

Historka z pošty aneb kdo chce víc, nepošle nic

Praktická ukázka klasického českého přísloví proběhla včera v podvečer v mém podání na pobočce České pošty. Jak je mým špatným zvykem, dvacet minut před tím, než mám někde být, se rozhodnu rozehrát své time-managemant skills a vmáčknout do mezery mezi příjezdem vlaku a holčičí slezinou návštěvu žluto-modré instituce. Začátečnická chyba!

Jak jsem si kupovala představu o sobě...

Ve čtvrtek jsem byla nakupovat. V Lidlu. Možná stejně jako já milujete jejich akční letáky, možná stejně jako já jste zvědaví, co si na vás zase příští týden vymyslí za kampaň, a možná stejně jako já lamentujete, když v pondělí po cestě do práce nestihnete nálet na tu nejbližší pobočku. To totiž znamená, že až se tam po práci zastavíte, bude akční zboží beznadějně probráno a zbudou akorát tepláky XXL a XS. A to nechceš... Bylo to ale trochu něco jiného, než vyprodaná velikost, co mě tento týden při nákupu zasáhlo a o čem jsem musela napsat, abych si to tak trochu urovnala sama v sobě...

O jednom prázdninovém sentimentu, astronautovi a hepymílu

Je první den prázdnin a na našem dětském hřišti se poflakuje banda školáků, kteří včera odevzdali učebnice, dostali vysvědčení, za odměnu se nacpali "hepymílem" (nebo mýlem?), nemuseli jít spát už v devět a ráno naopak mohli spát až do devíti. Koukám na ně z okna a přitom přemýšlím, co pro mě znamenal konec školního roku...

TIP NA VÝLET... Vidět Žleby a zemřít

V Čechii, jak praví pan prezident, je spoustu pěkných míst, a proto tu cestujeme rádi. Taky proto, že guláš a pivo je tu o šestkrát levnější než jinde, ale o tom zase příště. Nicméně, ne vždy se vám na první dobrou podaří objevit místo, které na dlouhou dobu zůstane na špici vašeho cestovatelského žebříčku. A když se vám to ještě podaří skoro náhodou, o to víc je výlet lepší. Vy naštěstí na náhodu spoléhat nemusíte, stačí si přečíst následující příspěvek... :-)