Tak dneska zase papírování... Nene, nešlo o žádné složenky nýbrž o moje album - Project Life. A vlastně nešlo ani tak o lepení, to by byla ještě legrace, ale o to hotové stránky vyfotit a upravit. To je vždycky přemlouvání a radši dobrovolně vyluxuju a vyžehlím, než abych si připravila fotokoutek a povytahovala všechny kartičky, vyfotila je, zasunula zpátky, stáhla fotky do počítače, přemluvila Lightroom, aby spolupracoval, upravila fotky a ještě napsala článek. Minulý měsíc jsem ale slepila spoustu stránek a byla jsem na to tak hrdá, že šla lenost stranou...
Mám už slovy ROČNÍ skluz. Jedinou výhodou, kterou v tom spatřuji, je to, že vám aktuálně můžu servírovat neaktuální podzimní PL stránky. Ale když se nebudete koukat na letopočet, v podstatě to vůbec nepoznáte... A vrásek snad o tolik víc za ten rok taky nemám... :-)
První stránkou je první říjnový týden, a to je můj narozeninový. Musím přiznat, že se na své narozeniny už 30 let těším pořád stejně - to je jako malé dítě. Miluju překvapení, miluju ten pocit, že se kvůli mě děje něco speciálního (a nestydím se to přiznat :D), ale hlavně se obvykle kolem svých narozenin vídám se všemi kamarády i s rodinou, a to mám asi na celé té záležitosti nejradši.
Loni jsem kromě jiného pořádala taky přáníčkový kurz. A jako první dáreček mi dorazila výhra z olympijské YouTube soutěže - podepsané pádlo od Vávry Hradílka (taky se vám tak líbí?! :D ) a tričko od Shopaholic Nicol. Dostala jsem taky nový mobil, to bylo obrovské překvápko, které jsem si myslela, že nikdo jen tak nepřekoná...
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4WZBPT-HcHr5iHMcPXmsIlAW7o9TwvYYoaJ4rbMQO6Z7KTV3CB56si0fwEcluhW4z3r8n4xG59qQ8fU1m55k67i6tFOLQlJfX54LbM5rqNDmZuFZrB8wEN4FhB0fbmHzbNx5KBl5G21MB/s1600/P1320723.jpg)
Jenže pak mi mamka dala lístky na slavnostní koncert k nedožitým narozeninám pana Václava Havla (máme totiž narozeniny ve stejný den), a to byla teprve pecka! Hodily jsme se do gala a jely taxíkem až k Rudolfinu, kde jsme se se spoustou politiků a celebrit usadily v Dvořákově síni a zaposlouchaly se do krásných tónů vážné hudby. Byla to nádhera... Maminka se pak pozdravila s paní Havlovou a dostala jsem taky růži. Pan Havel na nás celý večer koukal z obrovského plakátu a já jsem mu něco slíbila, ale to vám nemůžu říct, jinak by se to nesplnilo...
A tady jsme byli na procházce s kamarády u nás v zámeckém parku, ten je na podzim vždycky famózní... A bylo to jen pár desítek hodin, než se z bříška vyklubala Barunka. A je z ní letos už roční princezna. Ten čas tak strašně letí...
// Na tuto stránku jsem použila papíry z kolekce Cedar Lane (Pink Paislee) a samolepky a výseky od Papero Amo. //
Protože jsem samozřejmě slepila i nafotila víc, tak se zanedlouho můžete těšit na pokračování.
S láskou,
Žádné komentáře:
Okomentovat