Když mi bylo asi tak o 15 let a 15 kilo míň, četla jsem jako o život. Pro mladší ročníky - televize i počítač už existovaly. Mě ale bavilo si svoje hrdiny představovat podle vlastní fantazie a prožívat s nimi jejich příběhy (ať už dobrodružné nebo milostné) ještě dlouho potom, co už jsem měla podle rodičů dávno spát... Byla jsem schopna přečíst každý víkend jednu knížku a v knihově jsem horko těžko vybírala tituly, které jsem ještě neznala. Kdy se to ztratilo, nevím. Možná někde mezi skripty na vysoké, americkými sitcomy nebo koupí auta, díky kterému zmizely i poslední chvilky na čtení ukradené v MHD. Ale vloni, vloni mi už čtení tak chybělo, že jsem si nemusela ani dávat nějaké zvláštní předsevzetí a prostě a jednoduše jsem zase začala číst...
