Život je pouze takový, jaký si ho uděláme. Díky bohu!

Když jsem byla mladší, můj život byl plný pravidel, která jsem si sama na sebe vymýšlela. Jejich dodržování dávalo mým dnům určitý řád. Možná taky, že jsem se díky nim cítila o něco víc "v bezpečí" před nástrahami běžného života. Co ale vidím dnes je, jak krásně se mi tehdy díky všem těm pravidlům podařilo vzdát kontroly nad některými událostmi. Když se něco podělalo, stačilo si prostě jen říct: "Ale ne, za to nemůžu, to byl osud..."

Z Lán na Křivoklát

S kamarádkou Kačkou každoročně pořádáme emancipačně-poznávací výlety. Emancipační proto, že se jedná o striktně dívčí záležitost. Poznávací proto, že trasy, které vybíráme, jsou vždycky něčím zajímavé. Což asi není nic zvláštního, protože kdo by chtěl chodit na nezajímavé výlety. Copywriteři z nás tedy asi nebudou, ale zato název přesně vystihuje, o co vlastně jde. Naposledy jsme si emancipovaně naložily dvacetikilometrovou trasu od zámku v Lánech na hrad Křivoklát. A zážitek to byl vskutku epesní.

Naučná stezka Svatojánské proudy

Asi 30 km od Prahy se nachází vesnička Štěchovice a v ní stejnojmenná přehrada na Vltavě, v jejímž okolí úřadovala Babička Mary proslulá z písničky Voskovce a Wericha. Bývaly ale časy, kdy byl na řece místo přehrady nebezpečný úsek plný skalisek a peřejí nazývaný podle patrona plavců Sv. Jana Nepomuckého "Svatojánské proudy". Divoká voda sice zmizela se stavbou vodního díla v 1. polovině minulého století, ale stejnojmenný název dodnes nese naučná stezka. A té jsme se první jarní den roku 2014 rozhodli podívat na zoubek.

Decision-making aneb jak se (správně) rozhodnout

Rozhodování. Nemám ho ráda. Možnost volby mi paradoxně přináší stres a naučit se rozhodovat je zřejmě můj celoživotní úkol. Po letech tréninku jsem celkem bez problémů schopná vybrat si v restauraci z jídelníčku nebo v butiku ze dvou svetrů. Přinejhorším si koupím oba. Pokud ale stojím tváří v tvář rozhodnutí, které se jeví jako důležitější, jde do tuhého. Probudí se ve mě váhavá váha, přehnaně zodpovědná žena i lehkovážný bohém. A každá z těchto poloh se hlásí o svůj názor. Časem jsem si ale vypracovala jakýsi postup, díky němuž se mi podařilo rozhodovací proces minimalizovat na únosnou úroveň. Třeba osloví i vás.

Adventure Golf

Víkend je tu a je třeba pomalu promyslet, jak ho nejlépe strávit. Předpověď je všelijaká, a tak místo do přírody zamíříme na "grýn". Tentokrát ale na ten umělý.

Adventure golf je kombinací golfu a minigolfu. Zatímco z minigolfu převzal velikost hřiště, jeho povrch, tvar a překážky jsou inspirovány golfem klasickým. Místo šedého eternitu je povrch hřiště na adventure golfu tvořen umělou golfovou trávou a po hřišti se bez obav můžete procházet tak, jako na opravdovém golfu. Pro ty, kteří uvažují o kariéře golfisty, je to tak ideální příležitost, jak si vyzkoušet svůj talent dříve než na Karlštejně zryjí hřiště... :-)

Nedělní večery, jak si je pamatuji já

Nedělní večery pro mě měly odjakživa zvláštní atmosféru. Když jsem byla malá - tak malá, že jsem v naší rodině byla nejmenší - byly spojené s návratem z chalupy. Byli jsme většinou promrzlí nebo spálení (podle ročního období), ruce jsme měli od hlíny nebo od slupek z ořechů (taky podle ročního období) a obvykle jsme s sebou přivezli spoustu věcí. Já nějaké to klíště a v botičkách tuny písku z toho, jak jsem vehementně hloubila tunely v našem "pískovišti". (To byla taková ta hromada, co z ní čas od času někdo vzal trochu písku, umíchal maltu a zaplácl díru v plotu.)

Tak jsme nevypěstovali salát, no a co...

Od té doby, co jsme před deseti lety prodali chalupu, snil můj otec o počernické biofarmě. Rozuměj kusu pozemku, na kterém by se mohl vracet do dob svých zemědělných předků. 

Jirka Majer - Obchod zeleninou - viselo by pak na průčelí našeho domu. A můj taťka by hrdě samoživil nejen nás, ale svou bohatou úrodou by vnášel radost i do dalších počernických domovů. 

Protože supermarkety okrádají lidi. A tak vůbec.

Voděradské bučiny

Voděradské bučiny jsou díky své poloze zhruba 30 km na jihovýchod od Prahy ideálním cílem pro jednodenní výlet, nebo chcete-li procházku. Zhruba 8 km dlouhý okruh s naučnými tabulemi vede po zpevněných cestách, proto je vhodný i pro cyklisty. Těch jsme taky jednoho únorového víkendu tohoto roku potkali ve Voděradských bučinách nemálo.

Tak mě nebaví vařit, no a co...

Nějaký čas se nemohu stravovat v kolektivních stravovacích zařízeních. Nepřišlo mi to jako nějaký zásadní problém, až do chvíle, kdy jsem zjistila, že instantní čínská polévka má jen 4 příchutě, přičemž "kachna" a "krevety" chutnají stejně. Celkem nadějně pak působila investice do toustovače. Vrcholem mé zapékací kariéry se ale stal šunka-sýr toust, do kterého - když byl lepší den - jsem dokázala přidat i rajče nebo do kečupu nasypat oregano (tomu jsem pak honosně říkala boloňský toust). Následně se nabízelo poměrně jednoduché řešení problému - vegetariánství. V obchodu se zdravou výživou jsem začala rozeznávat cizrnu i sóju, jenže dříve, než se ze mě stihl stát šťastný a plnohodnotný salátožrout, se na povrch prodraly masožravé pudy. Touha po kusu teplého žvance mě dohnala k činu, ke kterému nikdy nemělo dojít. 

Bylo třeba si UVAŘIT.

10 pravidel šťastného života

Za určitých okolností pro mě mohl být 22-hodinový transatlantický let s dvěma přestupy noční můrou. Ne však pokud existovala možnost udělat si čas na čtení. V letadle mě konečně nerozptylovaly myšlenky na to, že bych měla vyprat, uklidit, vyhodnotit grafy v Excelu nebo navštívit babičku. Byla jsem poctivě připoutaná k sedačce a připravená číst, číst a číst. A protože poslední dobou trpím na knihy o osobním rozvoji,  nejinak to dopadlo při poslední návštěvě knihkupectví. Tentokrát padla volba na knihu Mnich, který prodal své ferrari (Robin S. Sharma), která již několik měsíců figurovala na mém seznamu "must-read" na přední pozici.

Troufám si tvrdit, že již nejsem úplným "zelenáčem" v oblasti knih o rozvoji osobnosti, a tak ve mě kniha neevokovala okamžitou chuť naprosto transformovat svůj pohled na svět, rozdat peníze chudým, prodat auto a odjet meditovat do Indie. Stejně tak si myslím, že jsem četla několik mnohem lepších knih o sebepoznání. Opět zde však existuje pasáž, která mě zaujala a přiměla přemýšlet a o kterou bych se ráda podělila.

Samozřejmě neexistuje univerzální postup, jak být šťastný. Kniha však představuje 10 základních pravidel neboli rituálů (na bázi filozofie sivanských mnichů),jejichž dodržováním člověk může jít štěstí naproti. A co je důležité, tato pravidla jsou samozřejmě perfektně funkční i v moderní době.