sobota 22. února 2014

Tak mě nebaví vařit, no a co...



Nějaký čas se nemohu stravovat v kolektivních stravovacích zařízeních. Nepřišlo mi to jako nějaký zásadní problém, až do chvíle, kdy jsem zjistila, že instantní čínská polévka má jen 4 příchutě, přičemž "kachna" a "krevety" chutnají stejně. Celkem nadějně pak působila investice do toustovače. Vrcholem mé zapékací kariéry se ale stal šunka-sýr toust, do kterého - když byl lepší den - jsem dokázala přidat i rajče nebo do kečupu nasypat oregano (tomu jsem pak honosně říkala boloňský toust). Následně se nabízelo poměrně jednoduché řešení problému - vegetariánství. V obchodu se zdravou výživou jsem začala rozeznávat cizrnu i sóju, jenže dříve, než se ze mě stihl stát šťastný a plnohodnotný salátožrout, se na povrch prodraly masožravé pudy. Touha po kusu teplého žvance mě dohnala k činu, ke kterému nikdy nemělo dojít. 

Bylo třeba si UVAŘIT.

Rozhodla jsem se, že svoji kuchařskou kariéru zahájím rajskou omáčkou. Recept se tvářil celkem schůdně a na první pohled nebyly třeba žádné speciální ingredience. Až na maso. Nákup masa je proces, k němuž já osobně potřebuji přinejmenším výkladový slovník. Hovězí přední, kližka, vepřová plec - to jsou položky, které moje slovní zásoba neobsahuje. A ačkoliv jsem se snažila ji obohatit, obávám se, že tyhle synapse se prostě v mém mozku nevytvoří. Apeluji proto na prodejce, aby zřídili nějaký pult pro začátečníky, kde by se maso jmenovalo jednoduše: řízek, guláš, rajská, čína, tohle-je-kuře-ty-vole...

Díky chytrému telefonu jsem nakonec uspěla a domů donesla správný kus krávy. Všechny potřebné suroviny jsem si nachystala do mističek, tak jako to dělají v televizi, a na chvilku jsem si říkala, že mě to vaření vlastně hrozně baví. Recept však pravil: "Pokud hovězí vaříme v hrnci, je to tak na dvě hodiny, kdo má papiňák, doba se zkracuje o polovinu." V sedm hodin večer, kdy šilháte hlady, tahle informace klidnější povahy rozhodí. Ty méně flegmatické to prostě a jednoduše nase*e. Při té příležitosti jsem si vzpomněla, jak mi chtěl táta věnovat k Vánocům papiňák, a já si místo toho nechala koupit fén. Pár minut jsem přemýšlela, jestli maso vyfénovat, ale pak jsem se rozhodla nechat ten tuhej sval svému osudu a pustit si film.

Za dvě hodiny kráva opravdu vyměkla. Já taky a rozhodla jsem se omáčku dokončit. Osmažit cibulku, smíchat ji s protlakem a vývarem mi šlo. Nenechala jsem se rozhodit ani hrudkami z jíšky a plna euforie, jak zdárně se blížím ke konci, jsem se rozhodla rajskou pro lepší estetický dojem umixovat do hladka. Pokud máte tyčový mixér, doporučuji použít dostatečně hlubokou nádobu. Já to neudělala. Ty velké rajčatové fleky jsem likvidovala asi 15 minut, tisícovku těch dalších malých utíráme po etapách dodnes. S knedlíkem jsem se nepokoušela experimentovat a rezignovaně jsem ho ohřála v mikrovlnce. Rajská trvala "jen" 2,5h a byla docela dobrá. Svoji porci jsem snědla odhadem za 7 minut.

Výše popsaný večer ve mně zanechal hlubokou stopu a z celého procesu jsem se rozhodla vyvodit důsledky:
  • Jakýkoliv pokrm, který jsem v budoucnu ochotna uvařit, musí splňovat jednoduchou rovnici: 
  • doba vaření + doba úklidu kuchyně < 2-3 krát doba konzumace.
  • Budoucímu manželovi nebudu nic nalhávat. Stejně jsem zjistila, že chlapi vaří kolikrát líp. Rajská bude zřejmě vrcholem mého kulinářského umění, a pokud bude chtít obšťastnit plnohodnotnou českou kuchyní, ráda s ním navštívím jeho maminku nebo jakoukoliv restauraci. Na oplátku ho nebudu nutit žehlit.
  • Moje děti se budou těšit na obědy do školní jídelny víc než na ty doma. Smířila jsem se s tím. Učitelky je budou milovat.
  • Chleba s máslem a salámem je večeře. I samotný salám je večeře. (Jsou dny, kdy jsem tak líná, že radši vůbec nevečeřím - i to je večeře.)
  • Budu požadovat svatořečení své matky. Za to, že byla po 25 let schopna přijít večer z práce a uvařit nám. Za to, že o víkendech si mezi luxováním a žehlením vystřihla oběd, dokonce i včetně polívky. A i zázrak by byl - to, že mě nezabila, když jsem jí řekla, že ta polívka je hnusná.

Je možné, že po dobu své stravovací indispozice najdu skryté síly a pokusím se třeba o guláš. Nikdy ze mě ale asi nebude hospodyňka, co se vytasí s tříchodovým menu. Určitě ne dobrovolně. Bavit mě prostě nevaří.

P.S.: Recept na rajskou je zde.

2 komentáře:

  1. Moje řeč, Di. Jediné, s čím se "vařím" já, je každodenní snídaně - ovesná kaše (která se samozřejmě nevaří, jen se nechá přes noc naložená v mléce, aby vločky přes noc změkly). Pakliže je snídaně, tak na zbytek dne už stačí chleba! :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. ...ona je někdy ta lenost taková, že by je sežral člověk i nenamočený :-) Stejně tak někdy stačím zadávit ten salám, dřív než si stihnu ukrojit chleba... Život není fér :-)

      Smazat