RETROPECKY - #3 Dětské hřiště

Když jsem byla malá, tak malá, že jsem si musela stoupat na špičky, abych dosáhla na zvonek u baráku, byla jsem vlastně od rána do večera venku. Počítač jsme ještě neměli, aby se dalo tvrdnout hodiny před monitorem, na videohry se chodilo k sousedům, jenže tam člověk taky nemohl vysedávat půl dne. Ségra ještě nebyla na světě, abych si s ní mohla hrát, a tak doma vlastně nebylo moc co dělat. Zato venku, na sídlišti, se dalo zažít spoustu dobrodružství. Zvlášť, když jste před barákem měli hřiště. Pamatujete?

Přítel domácí aneb úklid z pohledu (mého) muže

Obvykle nemám feministické sklony a jsem zásadně proti škatulkování věcí a činností na typicky mužské a ženské. Musím ale přiznat, že už delší dobu začínám pozorovat odlišnosti, které panují mezi oběma pohlavími, pokud dojde na úklid. My ženy (potvrzeno z několika zdrojů, které si přejí zůstat v anonymitě) jsme zřejmě vybaveny mnohonásobně vyšší citlivostí na nepořádek než muži. Máme detektor na špinavé nádobí, skvrny na podlaze, prachové částice... Ten samý detektor vyhlašuje mužům poplach zřejmě až ve chvíli největšího ohrožení, tedy tehdy, kdy by se nádobí nevešlo do dřezu a třeba už ani do vany a trenky už by točily třetí kolo.

RETROPECKY - #2 Sámoška

"Skoč mi do sámošky," říkala mi mamka, když jsem byla malá. Cítila jsem se jako dospělák, protože sámoška byla takzvaně "přes silnici", kam jsem normálně mohla jen na dovolení, a mamka mi navíc svěřila dvacku do mojí dětské peneženky, což bylo tenkrát bohatství. K tomu jsem vyfasovala síťovku, prázdné lahve a seznam a mohla jsem vyrazit na nákupy.

Den "B" aneb Den bez mobilu

Možná, že právě teď čtete tenhle článek na obrazovce svého chytrého telefonu. A potom se chystáte zavolat domů, abyste zjistili, co vám chybí v ledničce. Nebo píšete esemseku kamarádce, že dnes nedorazíte na domluvenou schůzku. Popřípadě vyřizujete poslední pracovní e-mail. Všechny tyhle věci jsem mohla dělat taky, kdybych si byla bývala nezapomněla telefon doma. 

Výlet krajem Antotnína Dvořáka

Vymýšlení výletů je už několik let mým dobrovolně-nedobrovolným hobby. Tak to prostě chodí, když se v něčem osvědčíte. Naštěstí naše republika skýtá tolik zajímavých míst, že mám o inspiraci nadosmrti vystaráno. Kolikrát prostě stačí jen náhodně zabořit prst do mapy a může se vyrazit. A přesně tak jako jsme to udělali jedno srpnové odpoledne...

Běhám jako o život...doslova

Když jsem si před rokem a půl koupila nové boty na běhání, netušila jsem, že na dlouhou dobu zůstanou v takovém stavu, v jakém jsem je přinesla domů - v krabici. Naštěstí boty se nekazí, a tak na mě počkaly. Až do dnešního dne. Dnes jsem totiž získala pocit, že je ten pravý čas na to vyběhnout. Nebo spíš možná vyjít.

PEČU | Šlehačkové rohlíčky od Evičky

I dubnu jsem se rozhodla plnit svoje předsevzetí a realizovat se v kuchyni. Dokonce jsem překročila kvótu a ozkoušela asi tři nové recepty. Bohužel jsem ale nestihla fotit, protože přiznejme si, že když máte pobíhat mezi prskající pánví, kouřícím hrncem nebo rozžhavenou troubou a k tomu ještě provádět manévry s foťákem, jde tak trochu o život. Nakonec jsem si ale řekla, že co bych pro vás neudělala, a riskovala jsem život při pečení rohlíčků.

RETROPECKY - #1 MAGIČMIXING

Je to už možná 10 let, kdy se nám doma povalovaly kazety s názvy jako "Hity z Radia City", "Party Mix" nebo "Diskovýběr - léto". Sehnat písničku, která se vám líbila, byl téměř nadlidský úkol. Ale ten pocit, když jste to dokázali a mohli si jí pak přehrávat donekonečna na svém walkmanu, byl k nezaplacení. Vzpomínáte?

Jak jsem se rozhodla pěstovat byliny

Je to něco přes měsíc, co jsem se rozhodla si doma začít pěstovat bylinky. No, rozhodla... Spíš šlo o nějaké momentální zatmění mysli, když jsem v Kauflandu popadla květináč s mátou a bazalkou a naložila ho do vozíku. Zpětně se divím, že byliny to nevzdaly už po cestě ke kase. Dokonce přežily i saunu, kterou jsem jim následně dopřála v kufru auta. Doma jsem si je vystavila v kuchyni na bar a zjistila, že vlastně vůbec nevím, jak je udržet naživu. 

Tak se bojím ptáků, no a co...

Na světě existují nejrůznější fobie. Někdo se bojí výšek, někdo umírá hrůzou, když se někde objeví pavouk a moje máma například šílí z hadů. To všechno je očividně normální a nikdo se nad tím nepozastaví. Já se odjakživa bojím ptáků. Je mi naprosto fuk, jestli jde o sokola nebo sýkorku, jakmile to má zobák, peří a křídla, zachvátí mě panika a vyhledávám nejbližší úkryt. A lidem se to, nevím proč, zdá divný.