I-Dieta aneb jak se nezbláznit z informací

Informace a zprávy se na nás hrnou ze všech stran. Noviny, časopisy, rádio, e-mail a k tomu nově všechna internetová zpravodajství a sociální sítě… Na jeden klik miliony podnětů, které musí náš mozek každý den vstřebávat a třídit. A nikdo nás nikdy nenaučil, jak s takovým množstvím informací nakládat. Bohužel se mi zdá, že nějakým divným způsobem převažují poslední dobou v médiích špatné zprávy nebo informace, které v nás mají probouzet negativní emoce, jako je strach, závist… Jako by nás někdo chtěl držet pořád trochu naštvané a vystrašené. Takové stádo vylekaných oveček se totiž nejlépe ovládá. 

A tomu jsem se rozhodla bránit a nasadila i-dietu. I-dieta - nebo chcete-li informační dieta - je můj způsob obrany proti negativním informacím. Ale taky informacím obecně, protože kapacita mozku (aspoň toho mého) je omezená a já si chci vybrat, čím ji naplním. Zavedla jsem proto několik pravidel, které dodržuji, proto, abych si zachovala jasnou a pozitivní mysl. A můžu říct, že jsem sama překvapená, jak pěkně to funguje.

Kačka Blátotlačka aneb moje největší písničkové omyly

Nedávno jsem doma našla kazetu Dalibora Jandy - Hurikán. Znáte ji? Byla to jedna z mála kazet, které jsme měli doma, když jsem byla malá, a tak jsem jí tenkrát poslouchala pořád dokola a dokonce si troufla Daliborovi dělat sparing. Protože jsem byla fakt mrňavá, vůbec jsem netušila, o čem chlapec zpívá, a tak občas tak vznikaly roztomilé patvary. Například hned v první písničce Hurikán mě fascinoval "zaječí výkřik do ticha". Představovala jsem si roztomilého ušáka, co někde huláká a ruší noční klid. Když jsem si minulý týden kazetu pustila, konečně mi došlo, že se vlastně vůbec nejedná o mluvícího chlupáče, ale pěkný motorkářský drama. A vůbec, celý refrén téhle písničky včetně pana "Silnickrále" a kolegu "Zdlažbypila" byl pro mě do onoho odpoledne záhadou. Odborně se tomuhle jevu prý říká "mondegreen". A tak dneska si povíme, kolik takových jsem ještě za svou pěveckou kariéru nastřádala...

PEČU: Maková buchta s citrónovým toppingem

Únorová "cooking" challenge byla spíš "baking" neboli pečící. V šuplíku jsem objevila asi tunu máku, který naše babi posbírala někde na poli a věnovala mi ho se slovy, že ho určitě spotřebuju. Tak to se nestalo. Od té doby se mi ho podařilo asi stokrát vysypat, a když už jsem ho luxovala po sto prvé, řekla jsem si dost. Mák musí pryč.

10 blogů, které mě baví číst

Informace se na nás hrnou zprava zleva - ty kvalitní, ale hlavně ty nekvalitní. Už před časem jsem se proto přidala k řadě lidí, kteří drží informační dietu (idietu). A tak nečtu noviny (protože se mi při listování stejně rozpadají v ruce), nekoukám na zprávy (protože mě nezajímá česká politická scéna, kde vybuchnul plyn a kolik lidí zahynulo při poslední autorallye) a nechodím na zpravodajské servery (protože nechci vědět, jak probíhají útoky atentátníků minutu po minutě). V zájmu zachování duševního zdraví a dobré nálady se snažím vyhýbat návalu negativního sentimentu, který se nám média snaží dennodenně vnutit. Neznamená to však, že zavírám oči před realitou a poznáním. Naopak se snažím vyhledávat informace z oborů, které mě zajímají, čtu blogy, které mě nějakým způsobem obohatí anebo alespoň pobaví. A o ty, které v roce 2015 zatím navštěvuji nejvíc, jsem se rozhodla s vámi podělit.

Zámek Loučeň a Labyrintárium

Zhruba 60 km na severovýchod od Prahy, 12 km od města Nymburk, se v úrodném kraji mezi Labem a Jizerou nachází obec Loučeň. A není to ledajaká obec. Jejích 1300 obyvatel je právem pyšných na místní zámek. A to nejen proto, že je to zámek s patrně nejdelší otevírací dobou v celé republice - tj. celoroční - ale také proto, že k zámku patří rozsáhlé zahrady s bludišti a labyrinty, které jsme se rozhodli jednoho únorového víkendu prozkoumat o něco blíž.

Iks plus jeden důvod, proč ze mě nikdy nebude foodstylista

Za poslední rok dva jako by se roztrhnul pytel s weby o jídle, vaření, zdravé výživě a tak vůbec. Kdo nezveřejní týdně aspoň jednu fotku toho, co jedl nebo co si uvařil, na Facebooku nebo Instagramu, vůbec není „IN“. A tak, když jsem přemýšlela, jak zvednout návštěvnost svého blogu, bylo jasné, že pokud neudělám fotoseriál o našem kotěti, budu se muset přidat k tomuhle davovému šílenství.

Tak vybírám auto podle barvy, no a co...

V životě každé ženy je jedna zásadní událost. A to narození dítěte. V životě každého muže, jak jsem mohla být svědkem, je taky jedna. A to je nákup prvního automobilu. Zatímco přípravy na porod si představuji tak, že se snažím muže příliš nezatěžovat a hlavně neděsit, můj přítel nákup auta pojal přesně opačně a naše dvoučlenná domácnost jím intenzivně žila po dobu jednoho měsíce.

Tak neumim hrát kulečník, no a co...

Taková ta místnost s tlumeným světlem, trochu zakouřená, stůl se zeleným plátnem a na něm rozeseté barevné koule. Dívka v sexy oblečení si nakříduje tágo, ležérně si odhrne vlasy, ladným pohybem se nakloní nad stůl a s naprostou samozřejmosti potopí kouli...

Tak takhle bych si představovala, že hraju kulečník. Bohužel realita si s představou poněkud netyká. Jsem nadšený, ale ke hře naprosto nezpůsobilý amatér, který však radostně kývne na jakoukoliv příležitost si zahrát. Můj Honza je celkem obstojný hráč, který stále opakuje tu samou chybu - rozhodne se hrát se mnou v páru, a pak jen tiše trpí.

Novoroční předsevzetí jinak aneb 25 věcí, které udělají můj život šťastnější

Rok 2014 byla jízda. Vůbec vlastně netuším, kde jsem si koupila tiket na tuhle splašenou horskou dráhu. Možná jsem ho vyhrála v nějaké podivuhodné loterii. A tak jsem jako na každém správném roller coasteru ječela hlavou dolů, zavírala oči při zatáčkách do neznáma a snažila se nabrat síly na rovinkách. Ale i když by se mohlo by se zdát, že bych radši poklidnější svezení, není tomu úplně tak. Protože některé věci prostě musíte přijmout, osahat si je a naložit s nimi, jak nejlíp umíte... A když se vám to povede, je to podobné, jako když vystoupíte z atrakce a je vám tak nějak famózně...

Tak takový rok 2014 jsem měla já. Každopádně pro ten další bych přece jen radši nějakou méně adrenalinovou záležitost, třeba řetízkáč nebo labutě :-) A co se týká novoročních předsevzetí, na ty kašlu. Nestane se ze mě ze dne na den vegetarián, nepřestanu pít kolové nápoje (promiň, mami) ani se první týden v lednu nepůjdu strhat do fitka. V tom novém roce chci být prostě jen tak nějak víc v klidu a šťastnější. A tak se pokusím udělat aspoň 25 následujících věcí, které by k tomu mohly přispět...

Proč miluju Vánoce a proč jsem ráda, že budou zase až za rok

Tak je to za námi. Vánoce miluju - všechna ta světýlka, vůně františků, jehličí, trdelníků a svařáků, koledy a setkávání s přáteli... Všechno tohle k posledním dnům roku neodmyslitelně patří, ale když je po všem, tak při představě, že Vánoce slavím víckrát než jednou do roka jsem ochotna zauvažovat, že zkusím nějakou jinou víru...

Nikdy bych neřekla, že cpát se bramborovým salátem a ležet na gauči může být tak vyčerpávající. O pojídání cukroví ani nemluvě. Po Štědrém dnu jsem nám doma nechala pouze okrasný vzorek a zbytek jsem podle rozvezla k příbuzným, protože jinak hrozilo reálné nebezpečí, že si brzy způsobíme hyperglykemický záchvat. Jinak by se ale dalo říci, že všechno proběhlo celkem hladce... Alespoň na poměry naší rodiny...