neděle 13. března 2016

Jak vybrat oblek a boty a nezabít ho




V životě každého muže nastane okamžik, kdy potřebuje oblek a slušné boty. V případě obleku se to většinou řeší tak, že se zakoupí jeden o tři čísla větší, tak aby dotyčnému byl jak do tanečních, tak k maturitě, do Národního, na svatbu a s trochou štěstí i na pohřeb. V domácnostech, ve kterých je více mužů, se často kupuje univerzální mezi-velikost a oblek se sdílí. Takže když na mě Honza poprvé vytáhl svůj oblek, jen jsem se modlila, aby s bráchou nesdílel i boty. Ve chvíli, kdy vytáhl boty, začala jsem litovat, že je nesdílejí. A prohlásila, že s číšníkem z osmdesátek na sestřin maturitní ples rozhodně nepůjdu.

OBLEK

Co se obleku týká, vyhradil si Honza v rozpočtu 2500 Kč a dost se divil, že v Pietro Filipi si za tuhle částku koupí tak maximálně kravatu nebo sáčko ve výprodeji. Chvilku se ho snažil zkombinovat s párem kalhot z předloňské kolekce a přesvědčoval mě, že šedá a černá jsou přece stejné barvy. Bohužel, oblek „padesát odstínů šedi“ přese mě neprošel.

Vzhledem k rozpočtu jsme podobně dopadli i v dalších obchodech, kde Honza vykřikoval, že nedá za kus oblečení, které má na sobě jednu za 5 let, stejné peníze, jako za zpáteční letenku do Paříže. A tak jsme si dali pár týdnů pauzu a v mezičase tři hádky o tom, že jestli takhle bude jednou vybírat oblek na svatbu, tak by taky žádná nemusela být… Což mohl, ale taky nemusel být ten důvod, že se Honza rozhodl plácnout se s oblekem přes kapsu. 

A tak jsme nakráčeli znova do Pietra, já jsem tam drahého předhodila prodavačce, která s ním měla mnohonásobně větší trpělivost než já, a sesunula se na křeslo ke kabinkám. (Obvykle to bývá přesně naopak.) Každopádně, když pak Honza konečně vykoukl, přemýšlela jsem, jestli ho jít rovnou přihlásit na casting na dalšího Jamese Bonda. Musím přiznat, že mu to seklo tak, že jsem se normálně rozbrečela. Možná to ale bylo jen úlevou z toho, že už to zřejmě nebudeme muset nikdy absolvovat znova.

BOTY

Po traumatickém zážitku s oblekem jsme výběr bot samozřejmě prokrastinovali tak důkladně, že nastal den Marjánčina plesu. Ospravedlňovali jsme si to tím, že samozřejmě mnohem lepší bude zkoušet boty přímo k obleku než nanečisto k džínům. A radši jsme moc nepřemýšleli o tom, co se stane, když žádné nevybereme a Honzovi zůstanou boty staré. Já měla záložní plán, že mu když tak koupíme tenisky a budeme dělat, že je to „preppy styl“. I to by asi bylo lepší.

A tak se ze mě se na tři hodiny stal nosič krabic, vyhledavač vhodných velikostí a monitor hodinek, jejichž minuty ubíhaly tím rychleji, čím méně párů bot se nám líbilo. Ve večerních šatech a péřové bundě jsem cítila, jak se mi roztéká make-up a jak se mi vytváří miniaturní trhliny na silonkách (které se samozřejmě v průběhu večera v ten nejnevhodnější okamžik změní v dlouhá oka). A to jen proto, že chlapi jsou ve vybírání bot milionkrát horší než ženský.

Já měla představu lesklých lakýrek, Honza matných špičatých polobotek. Ale né zase moc špičatých. Tvrdohlavě tedy odmítal zkoušet, cokoliv se lesklo a bylo do špičky. To mělo za následek jedině to, že když jsme prošli asi všechny obchody v Praze, prozřel, že takhle by to nešlo, rozhodl se dát lesku i špičce šanci a nás čekalo všechno znovu, obchod po obchodu.

Přísahám, že nakonec si asi 10 minut před plesem vybral boty, které v prvním kole označil za „metrosexuální“, ale které mu najednou přišly „jak-to-že-jsme-je-předtím-neviděli“ a „luxusní“. Já byla zticha a spokojená, že stihneme před Lucernou i Mekáč ve Vodičkově. Jediné, na co už jsem neměla sílu, bylo přesvědčit ho, aby vyhodil boty staré. Bylo mi vysvětleno, že se přece můžou hodit, třeba na zahradu nebo tátovi. 

JAK HO NEZABÍT...

Já tvrdím, že ani největší nepřítel by si tyhle boty nezasloužil, natož vlastní rodina. A jako správná žena plánuji, jak se časem z našeho bytu nenápadně ztratí a vezmou s sebou i starý oblek. Samozřejmě úplnou náhodou v den, kdy se vyváží popelnice

Takže dámy, pozor, až se rozhodnete své drahé polovičky ošatit a obout, vezměte si na to minimálně den dovolené, pracovní oděv, zásobu kofeinu, a čtení do kabinek, krabičku Brufenu a seznam věcí, proč ho máte rádi. Ten si pročtěte vždy ve chvílích, kdy vás přepadne neodbytný pocit, že ho budete muset zabít.... :-)

2 komentáře:

  1. Dianko, rozesmala jsi me tak, ze mi tecou slzy ... tohle martyrium ja uz vzdala. Ale mam narok - par let a deti naskok 😉

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani, to jsem ráda, že to byly slzy smíchu... já neměla daleko k těm normálním :D ale přežili jsme - oba :)

      Smazat