čtvrtek 20. srpna 2015

Dva plyšáci a pět malých radostí, které mě dnes udělaly šťastnou



Když jsem dneska večer nasedla do vlaku, byla jsem klasicky tak nějak přejetá po celém dni. Stejně jako 99 % cestujících v mém kupé. Chtěla jsem vyndat mobil, nasadit sluchátka, zkontrolovat FB a udělat kolem sebe takovou tu bublinu, do které nikoho nepustím a zachmuřeně si v ní dojedu až domů. Jenže místo toho se stalo něco, o co se s Vámi chci podělit. Ne, až zítra ráno, přestože statistiky tvrdí, že článek si dopoledne přečte víc lidí. Zasáhlo mě to natolik, že to musím napsat teď. Dokud je ten pocit ještě ve mně.

Moje vlaková bublina totiž praskla ve chvíli, kdy se na sedačce vedle mě uvelebila rodinka. Tedy vlastně jen tatínek a dvě děti - holčička a chlapeček, bylo jim tak 5 let. Chvilku se vrtěly na sedačkách, ovšem jen do té doby, než tatínek začal šmátrat rukou v batohu. V tu chvíli zamrzly a pozorovaly, jak tatík vytahuje z batohu igelitku a z ní dva nejvíc odrbané plyšáky, které kdy svět (nebo alespoň já) viděl. Na mou duši, jak králík, tak tuleň, měli svá nejlepší "plyšáčí" léta už dávno za sebou a museli být minimálně z nějakého bazárku hraček. Každý z nich však našel nové útočiště v náruči prcků na protějším sedadle. Pokud máte doma děti, pak víte, jak to vypadá, když se jim radostí rozzáří oči. A tyhle děti by mohly očima tavit sklo. Každé z nich si svou novou (starou) hračku přitisklo na hrudníček, křečovitě ji svíralo a po chvilce ticha jich zase bylo plno, protože se zrovna začaly dohadovat, jak se bude králík a tuleň jmenovat a kdy je půjdou společně vyvenčit.
"...v tu chvíli jsem si uvědomila, jak důležité, je mít radost. Radost z maličkostí...."
A v tu chvíli jsem si zase uvědomila, jak je důležité, mít radost. Mít radost z maličkostí. Stejně jako ty dvě děti měly radost z ošuntělých hraček. Mít stejnou, bezpodmínečnou radost, jako náš pes, který mě o dvacet minut později vítal doma. A se stejnou radostí by mě vítal, i kdybych přišla o 5 hodin později. Mít radost z toho, že jste během dne potkali spoustu milých lidí. Mít radosti i z toho, že Vám ujela tramvaj, protože jste se mohli projít pěšky. Mít radost z toho, že jste turistům pomohli najít cestu k hotelu. Mít radost z toho, že jste si nevybrali novou peněženku / kabelku / šálu, protože ta stará je stejně pořád nejlepší. Radost z toho, že doma na Vás čeká někdo, kdo Vás má rád.

A tak ode dneška, každý večer, než půjdu spát, si v hlavě promítnu pět věcí, za které jsem vděčná. Pět malých radostí každý večer, které mi připomenou, proč jsem na světě ráda. A proč se těšit na další den.

Zkuste to taky!

6 komentářů:

  1. Krásně napsané :-) ...každý den dětem očka září. To až pak jednou se zařadí mezi "nás velké" a očka jim začnou zářit méně často...proto si to každý den vychutnávám a moc doufám, že ten zlom přijde až za hoooodně hodně dlouho. Děkuju za krásný článek, Di ;-) A na statistiky prď, já třeba "žiju" je veček, kdy ta má zářící očka zalezou s večerníčkem spát :-*

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky, Míšo, to je pravda, že s věkem není na ty jiskřičky v očích čas nebo co já vím. Už se těším na vlastní malé zářivečky, a pak si tu budeme povídat po nocích spolu :-)

      Smazat
  2. Krásné, pouze mám pocit, že než si vzpomenu, tak usnu 😉 Ale jo, moje dcera má odrbaného šedého (kdysi růžového) medvěda, který je zhruba 30 let starý. Byly jí 2, když ho na chalupě objevila a byla z něj v sedmém nebi. Dostal jméno Mijáček, a doteď je Miláček nejoblíbenějším kamarádem, který jezdí všude s námi. A přesně - v klidu uspané děti, s medvědem či bez, jsou denně MÝM sedmým nebem

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Můj plyšák "Krtek" má letos 20 let a nedávno se zrovna zase probojoval do naší postele. Sice mě občas v noci vyděsí, protože se mu smazalo jedno oko, ale jinak bych ho nevyměnila. Tak i Mijáčkovi přeju ještě hodně společných nocí :-)

      Smazat
  3. miluji tvuj styl a cit pro slovo .... kdyz jsem byla v nejvetsim zivotnim srabu, tak jsme si s manzelem takoveto velke malickosti rikali denne pred spanim ... docela mi to chybi, asi na to zase budeme muset najet ... posledni dobou nejak odpadavame :)))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Jani... A mě napadá, že možná, že je dobře, že jste odpadli, protože to znamená, že máte tolik radosti kolem, že byste vyjmenovávali až do rána :-)

      Smazat