Jako každý rok, i tyhle Vánoce jsem si říkala, že si je udělám klidnější a pohodovější, že dárky vymyslím už v říjnu a nakoupím v listopadu, že se rozhodně nebudu stresovat v obchoďácích, ale vyřeším vše on-line, že ušetřený čas věnuji pečení cukroví a výrobě hand-made dárků pro mé kamarádky, že rozhodně nebudu nakupovat dárky pro naše kočky... Přiznejme si rovnou, že všechno bylo zase jinak. Ale já jsem se nenechala rozhodit. Naopak, z každých Vánoc vycházím o něco moudřejší, zkušenější a silnější. A své poznatky si pečlivě archivuji, to abych se další rok zase nenachytala. Několik faktů o Vánocích jsem shromáždila i letos.
Zjistila jsem například...
1.) ...že dárky nenosí Ježíšek, ale pán z PPL. O adventu ho vídáte skoro víc, než vlastního přítele, a tak Vánoce naštěstí skončí právě včas, protože kolem 24. prosince už jste tak zblblí, že se vám dokonce chlapík začne zdát sexy (!).
2.) ...že pokud poprosíte babičku, aby Vám napekla "trochu" cukroví , odvezete minimálně 10 druhů a vánočku. Musíte jí nejmíň milionkrát ujistit, že cukroví je výborné, načež si stejně vyslechnete, že košíčky mohly být sladší, že je toho beztak nějak málo a že příští rok stoprocentně péct nebude.
3.) ...že s dostatečným množstvím izolepy jsem schopna zabalit jakýkoliv dárek.
4.) ...že vánoční úklid je jenom přestrojený normální uklízení, trvá stejně dlouho (spíš dýl) a nebaví vás o nic víc než normální úklid. Plus musí vydržet aspoň do těch Vánoc Takže asi nebudeme jíst (jakmile vidím Honzu se sušenkou, pokouší se o mě mdloby), mýt se (přemýšlím, že místo vany půjdeme 23. prosince hromadně do plaveckého bazénu) ani se pohybovat (abychom nezvířili prach, který jsem zapomněla utřít). Vůbec bych řekla, že si příští rok zřejmě na týden před Vánocemi objednáme hotel. A paní uklízečku.
5.) ...že jsem se stala mistrem vymýšlení skrýší a utajování dárků až do té míry, že sama po sobě nacházím dárky z loňska.
6.) ...že konzumace úlomků cukroví, olizování nože od marmelády a degustování vaječného koňaku se nepočítá do kalorického příjmu (a krásně o tom píše Bára Šťastná tady).
"Zjistila jsem, že s dostatečným množstvím izolepy jsem schopna zabalit jakýkoliv dárek."
7.) ...že knihou neurazíš, sprcháčem taky ne a když vám z e-shopu 23.12. napíšou, že hlavní dárek pro vašeho přítele "bohužel nestihnou dodat do Vánoc", vezmeš zavděk i balíčkem akčních fuseklí z Glóbusu.
8.) ...že fronta na náramky z Pandory je delší než ta na kapry. Kapři musí mít radost a marketingové oddělení v Pandoře taky.
9.) ...že jsem zřejmě vytvořila rekord v přenášení igelitek, neb jsem jich (a dalších tašek a batohů) zvládla na sebe zavěsit 12 (!) a bez úhony s nimi absolvovat trasu podzemní garáž - výtah - chodba - byt. (V příštím roce zkusím překonat sama sebe a vzít ještě tak dvě tři do zubů....)
10.) ...že vašim kočkám a psům je naprosto jedno, jestli si ve zverimexu vystojíte půlhodinovou frontu na speciální žvýkací kost nebo nový voňavý pelíšek. Kostičku (která mimochodem stojí asi jako večeře pro dva v luxusní restauraci s výhledem na Hrad) v sobě pes bude mít během 1 vteřiny bez jakéhokoliv žvýkání. Pelíšek kočky dvakrát obejdou a jdou si ustlat do vypraného prádla.
Každopádně i přes všechny ty řeči typu "Už aby to bylo za náma...", mám Vánoce stejně ráda. Protože kdy jindy si můžete zalézt si v tlustejch fuseklích pod deku k pohádkám a ke stupidním vánočním komediím, ujídat z balkónu zmrzlej bramborovej salát, vyřvávat koledy, nadávat na děti, co vám před barákem pálej petardy, prohlížet si starý fotky nebo přespat ve svým dětským pokojíčku, kde mamka jako každý rok rozsvítila na oknech světýlka.
Protože Vánoce nakonec nejsou o tom, jestli máte vytřeno, prostřeno a perfektně zabaleno. Vánoce jsou někde uvnitř každého z nás a stačí je jen pozvat na povrch.
Ať jsou ty Vaše krásné, klidné a šťastné vám přeje
Žádné komentáře:
Okomentovat