Za devatero řekami a devatero horami se nachází romantický
hrad, na kterém se natáčela spousta pohádek. Ten hrad se jmenuje Bouzov a
najdete ho zhruba 40 km severozápadně od Olomouce. My jsme ho navštívili tenhle
týden, protože chladivé zdivo hradních stěn bylo v rozpálených červencových
dnech jedinou schůdnou alternativou ke koupališti a slunečníku. A nelitovali
jsme ani na chvilku.
Do vesnice Bouzov jsme přijeli serpentýnami ze směru od
Moravské Třebové, a i když se nám v tu chvíli hrad ztratil z dohledu, značky
nás pohodlně nasměrovaly přímo na parkoviště pro návštěvníky. Tady jsme nechali
auto a 40 Kč a namířili si to podél stánků s občerstvením přímo k hradní bráně.
Zatímco Honza dochroupával langoš, prostudovala jsem
prohlídkové trasy. Na hradě jsou celkem čtyři, my zvolili tu základní, která
návštěvníky provází reprezentativními místnostmi, kaplí a hlavními nádvořími.
Prohlídka trvá cca 50 min a je tak ideální i pro rodiče s menšími dětmi.
Zajímavá se nám zdála i vyhlídková trasa spojená se výšlapem na nejvyšší věž
bouzovského hradu, ta ale není součástí žádné jiné trasy a prohlídka trvá další
hodinu, a tak jsme jí pro tentokrát oželeli.
Čekání na průvodkyni nám zpříjemnila vychlazená kofola,
kterou jsme si dali na prvním nádvoří. A ve zbylém čase jsme prozkoumali
obchůdek se suvenýry, ve kterém se dětští návštěvníci Bouzova měnili pomocí
dřevěných mečů a plastových helmiček z předškoláčků na středověké rytíře.
Samotná prohlídka byla úžasná, výklad byl poutavý a veškeré prostory hradu jsou
jako stvořené pro romantické příběhy. Však se na zámku taky konají svatby, a
jak jsem již zmiňovala na začátku, natáčelo se zde spoustu pohádek včetně té o
Jasněnce a létajícím ševci nebo princezně Fantagiro. Po prohlídce jsme se ještě
prošli po přilehlém parku. Po zkušenostech z jiných výletů už nás ani
nerozhodilo, že jsme nenašli střelbu z kuše, kterou avizovali v letáku z
parkoviště. O něco víc nás ale zaskočilo to, že jsme zřejmě byli schopni minout
i 15 metrů vysokého trojského koně, který je svými rozměry největší dřevěnou stavbou koně na
světě. (Po návratů domů jsme zjistili, že kůň není v parku, ale v obci a je v
něm galerie.)
Bylo teprve kousek po poledni a teploty tou dobou dosahovaly
skoro k 35°C, i přesto jsme se odhodlali uskutečnit i druhou půlku výletu, a to
proto, že se zčásti odehrávala v lese a z části - což bylo ještě mnohem lepší -
pod povrchem Země. V nedalekém obci Javoříčko jsou totiž situované nádherné
krápníkové jeskyně.
Malinkatá obec 10 km jihovýchodně od Bouzova ale není známá
jen pro svoje vápencové útvary. Bohužel jí pár dní před koncem druhé světové
války stihl podobný osud jako známější vesnice Lidice a Ležáky - 5. května 1945
byla vypálena a nacisty zde bylo zavražděno 38 místních mužů. Na jejich počest
v obci najdete velký památník a prohlédnout si také můžete základy vypálených
domů, podél kterých vede zajímavá naučná stezka.
To vše stihnete cestou do nedalekých jeskyň. I přesto, že
jsou pod povrchem, cesta k nim vede do krátkého, zato výživného kopce. Poté, co
vyfuníte až k pokladně, stane se vaše peněženka lehčí o 110 Kč (za kratší
okruh). Pokud chcete fotografovat, připravte si ještě o 40 Kč více. Odměnou vám
ale budou nádherné krápníkové jeskyně plné stalagmitů, stalagtitů a stalgnátů připomínajících
postavičky, zvířátka nebo nejrůznější předměty. Pro děti (a nejen ty) a jejich fantazii
naprosto ideální záležitost.
Zatímco jsme ale ve venkovních vedrech odhazovali jakékoliv
nadbytečné kusy oblečení, do jeskyň si doporučuji vzít minimálně mikinu a
ponožky. Celoročně je tu 7°C, a tak jsem byla o víkendu asi jediný člověk,
kterému byla zima. Hůř na tom byla snad jen slečna, která se odhodlala zdolávat
navlhlé schody v jeskyních na 10 cm jehlách, v minisukni a miniaturním topíčku...
:-)
Zpět k autu jsme to vzali lesem, po 5 kilometrové naučné stezce, kterou
jsme si ale mírně zkrátili, ve chvíli, kdy jsme zjistili, že její nejvyšší a
nejnižší bod od sebe dělí zhruba 150 výškových metrů převýšení. A tak jsme se
kolem památníku vrátili na parkoviště a dali si perfektně vychlazenou „žlutou“
limču v bistru, které je součástí areálu "Nové Javoříčko". Kromě
občerstvení tu najdete také muzeum, krásné dřevěné dětské hřiště a pódium, na
kterém toho dne byla přehlídka hanácké lidové muziky včetně muzikantů v
krojích.
Domů jsme se vraceli příjemně vycestovaní a s pocitem, že
Morava není jen Pálava a vinohrady. I jiná její zákoutí mají rozhodně co nabídnout a už se moc těším,
až se tam příště zase podíváme.
Krásné léto!
Žádné komentáře:
Okomentovat