středa 25. června 2014

Ze Štiřína kolem Kamenice


Dojezdová vzdálenost do 50 km. Pěkná, přiměřeně dlouhá procházka, a to nejlépe okruh od auta k autu. No, a jako bonus nějaká ta kulturní památka. Naplánovat v neděli hodinu před obědem takový výlet na odpoledne... Hm, challenge accepted! Bylo třeba jednat rychle, a tak jsem na mapě šla na jistotu. Protože o tom, že příroda na jihovýchodě Prahy má co nabídnout, není třeba dlouze diskutovat. Když navíc krajem vede naučná stezka, máte téměř po úkolu. A ve chvíli, kdy zjistíte, že auto nejlíp zaparkujete u zámku, se z toho stala vlastně děsně trapná výzva... Každopádně, čtěte dál, ať víte, kdeže jsme to vlastně byli.



Zámek Štiřín je nádherná barokní stavba na okraji obce Kamenice, jejíž zámeckou zahradu v anglickém stylu ocení mimo jiné i milovníci "zeleného" sportu. Část zámeckého areálu totiž byla přebudována na 9-ti jamkové golfové hřiště. My zatím ale nemáme zelenou kartu, ani tu zlatou platební, a tak musíme na pěší výlety. Jen si občas zadek kousek popovezeme autem. A pak řešíme problém, kde vůz nechat :-) V areálu zámku je parkoviště (zřejmě placené), ale nebyli jsme jediní, kdo se rozhodl tuhle službu nevyužít. Auta zde parkují v podstatě, kde se dá. A na nás nakonec vyšlo místo téměř před hlavní branou, ve stínu stromů sklánějících se nad Štiřínským rybníkem.

Právě krása zámeckého komplexu dělá areál centrem konání různých kulturních akcí. A my jsme kápli zrovna na jakéhosi botanického mága Větvičku, ke kterému se na Štiřín toho dne sjeli důchodci z celého Středočeského kraje, aby mu ukázali zrovna tu svou exotickou rostlinu nebo pěstitelský skvost z vlastní zahrádky. Větvičkovy skills byly oceněny vstupným 100 Kč, což nás odradilo, hlavně proto, že s krocením rostlin máme zatím dost svérázné zkušenosti (viz jeden z mých předchozích článků). Zklamání ze zámku jsme se rozhodli zajíst v nedalekém restauračním zařízení. Hospoda zřízená v těsné blízkosti zámku v prostorách bývalého statku má rozhodně potenciál. Obsluha ale absolutně nestíhala nápor fanklubu mistra Větvičky. Takže po půl hodině, kdy jsme si horkotěžko objednali nápoje, jsme to zabalili a o hladu se vydali na cestu.


Po zelené jsme se vydali podél zámecké zahrady směrem ke kamenickým vilkám. Oběd se nám nakonec podařilo ukořistit v Nové hospodě, což je zřejmě největší pajzl v celé Kamenici, i když smažák byl za studentských 50 Kč. Každopádně vřele nedoporučuji. Zvlášť proto, že když se vám pak následně podaří minout správnou cestu, narazíte asi po 100 m stejně jako my na skvělou cukrárnu PanCake Factory. My jsme si tu dali jen famózní zmrzku, ale k cukrárně patří i restaurace, kde se o vás určitě dobře postarají.

Konečně jsme byli plně suplementováni a schopni se soustředit na trasu. Po návratu na zelenou značku jsme se pěšinou v poli vydali do Kostelce u Křížků. Tady nás zaujalo hezké, citlivě zrekonstruované náměstíčko pod kostelíkem. Kromě toho jsme tu také přesedlali na modrou turistickou značku. Kolem místního fotbalového svatostánku jsme pak sešli až ke kosteleckému rybníku, kde jsme se zároveň napojili i na naučnou stezku Barona Ringhoffera.

František II. Ringhoffer nebyl jen tak někdo. Původně vyučený kotlář založil na Smíchově továrnu na vagóny, stal se váženým průmyslníkem a později i starostou této pražské části. Jak je ale jeho život spjat s okolím Kamenice? Zemi pivu zaslíbenou totiž baron Ringhoffer obohatil o další pivovar, a to právě ten v nedalekých Velkých Popovicích, který v roce 1870 znovuobnovil. Když o pár let později nečekaně zemřel, byl pohřben v rodinné hrobce, k níž jsme se dostali právě od kosteleckého rybníka po naučné stezce. Hrobka je postavena na Zaječím vrchu, a před nezvanými návštěvníky chráněná masivní branou. I tak jsme ale nepřehlédli sochu "Ukřižovaný" od J. V. Myslbeka.

Od hrobky jsme se pak stále po modré dali nádhernou lipovou alejí lemovanou výběhy pro koně. Ta nás dovedla téměř až ke hrázi Hamerského rybníka. Tady na nás zároveň mezi stromy vykouklo cimbuří krásného neogotického zámku. Zpětně dohledáno - jde o Kamenický zámek patřící soukromému majiteli. Dále po naučné stezce (a modré turistické) jsme se "malebnou" krajinou (čistička, bažina, fuj) prokousali až k Mlýnskému rybníku. Opět jsme ale plavkově zaváhali (především ženská část posádky), a tak jsme mohli pouze obdivovat budovu bývalého mlýna. A kačenky.



Pak už jsme jen lízli cíp Struhařovského rybníka a na rozcestí Nad Všedobrovicemi opustili les i naučnou stezku a po zelené se vrátili kolem východního cípu golfového hřiště k zámku. Tou dobou jsme měli v nohách nějakách 10 km. Botanik Větvička to zabalil (nebo ho ušlapali důchodci), ale zámek byl naštěstí pořád otevřen. Takže jsme nakonec viděli i pár těch správně sešlých sofa a spokojeně si odškrtli kultůru.

Stihli jsme všechno, co jsme chtěli. Viděli jsme toho spoustu a počasí nám přálo. Výlet dostává 3 z 5 hvězdiček. A mapu najdete zde.

3 komentáře: